Small boy.....

          Konečně odbočila z hlavní silnice na vedlejší a přivítala jí úzká, ne příliš udržovaná cesta, kde potkat v pozdní, odpolední hodinu auto, byla vyjímka. Ale ten  den byl asi jiný......Náhle se proti ní v zatáčce vyřítila dodávka, napůl v jejím směru. Strhla volant ke krajnici a prudce zabrzdila. Minula její auto o velmi malý kousek....cítila jen proudy deště, které prudce dopadly z dodávky na její čelní sklo....a slabý náraz auta o něco vpředu. Řidič nezastavil..a ani to nějak nečekala. Vylezla a šla se podívat. Pravé kolo stálo na prasklém, vylomeném patníku, pár centimetrů od hluboké strouhy. Déšť zesílil.....Sedla si zpátky do auta a zapálila si. Z přehrávače se právě linuly divoké rytmy AC/DC - Hell. Chvíli poslouchala ....pak vyhodila nedopalek..vypnula hudbu a se slovy "No jo no..do pekla je cesta vždy trnitá".....pokračovala v jízdě.

          Před prostornou, dřevěnou chatou stála již 4 auta a z komínu se vesele kouřilo. Na kryté terase i přes nepřízeň počasí sedělo u stolu větší množství lidí a ozýval se hlasitý hlahol. Šel jí naproti s jeho pověstným, nonšalatním úsměvem. Sklonila se zpět do auta a vyndala tašku s bonboniérou a lahví jeho oblíbeného koňaku. Stiskl její ruku do své velké dlaně a  přitáhl si ji. Políbil ji na čelo a řekl: "Vítej múzo mých pozemských dnů...nejedeš nějak pozdě?" Šla s ním k chatě a řekla, že čas je stále jejím pánem. Najednou se zastavila a ptala se "A kdo má vlastně narozeniny? Ty přeci slavíš v listopadu....?" Usmál se a povídal: "Moje nová přítelkyně přeci...počkej uvidíš ji..určitě se ti bude líbit".......Usmála se :"O tom nepochybuji..tvé přítelkyně jsou vždy hodny obdivu.....jen se musí dívat nenormální člověk". Upřímně se rozesmál...a zatahal jí za vlasy...

Pozdravila přítomné a po pár zdvořilostních frázích ji zavedl do velké místnosti, kde bylo příjemné teplo a vznášela se tu ona zvláštní, bylinná vůně,  jeho doprovázejíc všude, kde se pohyboval. Stála u krbu a ohřívala si studené ruce. Nalil jí skleničku. "Nebudu pít..jsem tu autem a taky....." nedopověděla. "Bereš nějaké léky...sajrajt, co z tebe sálá", dodal místo ní, dotkl se jí na přední straně krku a dodal "Angína?..to přeci není důvod brát to svinstvo". Zadívala se na něj, pak  si sedla do velkého křesla, blízko krbu a řekla " Jestli mi zase koukáš hlouběji..tak uši jsem si dneska myla". Chtěla být vážná a sarkastická, ale nebral její vnitřní přání v potaz.

Sedl si naproti ní. Jeho pohled, kterým sjížděl její tělo od shora dolů..znala. Zastřené oči, chvilka soustředění a pak hluboký nádech. "Kromě té virózy, mírné tenze podbřišku z očekávání tvých dnů, a namožených vazů v levým kotníku.....máš tedy,  jaký problém?...Do hlavy se ti nedívám..to přeci víš...". Vzala si šálek ze stolku a pomalu míchala horkou kávu. Pak tiše řekla: "Nepřijela jsem kvůli nachlazení..ani kvůli své periodě, ani kvůli kotníku...ale potřebuji znát tvůj názor, abych mohla něco udělat...cokoli..ale udělat něco musím". Než stačil jakkoli zareagovat rozrazily se dveře a do místnosti vrazil uragán, v podobě jeho přítelkyně. V zápětí jí byla plná místnost a její "Pepéé.. wo bis du", bylo víc než roztomilé. V mžiku seděla u Pepého, zakryla ho svými dlouhými, černými vlasy a její ruce byly ve chvíli ovinuty, snad kolem celého, jeho těla. Představil je. Saša jí podala s milým úsměvem ruku. Byla to jemná, bledá ručka, zakončená černými, gelovými nehty v podobě tygřích drápů. Velmi krásná dívka a skutečně zvláštní. Nikoli piercingem, který zdobil většinu jejího obličeje, nebylo to ani černým, osobitým oblečením, vyjadřující určitý postoj. Byla jiná a věděla to o sobě. Popřála ji k narozeninám a věnovala velkou bonboniéru. "Kolik, že je jí vlastně let?", ptala se, když jí Saša s neskrytou radostí děkovala a hubičkovala na tváře. Pobaveně je sledoval a pak řekl " 22..a nerozumí ti ani slovo...česky umí pouze Pepé". Vzápětí ji něco říkal německy a ona jemu odpovídala, načež se otočila, zamávala jí a vycupitala z pokoje. "Nemusel si ji posílat pryč, nejen proto, že mi nerozumí, ale nevadila by mi u našeho hovoru ani tak", řekla mu. Usmál se a řekl : " Ale mně by vadila..ruší celkově moje ego..S ní se dají dělat naplno jen dvě věci, a to pokaždé všechno dává a zároveň vše bere". Vstal a došel si pro doutník, nalil si svůj zlatý mok, ale nesedl si. Otočil se k ní zády a díval se z okna. Pak řekl: "A teď povídej, co máš za dilema...zajímá mě to". Opřela se celým tělem do křesla, zvrátila hlavu, dívala se na dřevěný strop a pomalu začala mluvit........

...................................

Popsala toho malého chlapce, jak nejlépe uměla. Vystihla všechny jeho detaily, na které si byla schopna vzpomenout. Byla sto určit dobu jeho objevení, délku času, kdy byl přítomen, centralizaci mysli, kdy se s ním snažila komunikovat, senzuální pocit vůně, který pocítila z jeho přítomnosti, a dokonale popsala asimilační vjemy, které ztotožnila s jeho. Chybělo jen jediné.......přímá personifikace toho dítěte, tedy odpověď..kdo je to....?

Téměř neslyšně si přisunul židli proti ní a vzal její ruce do svých. "Celou dobu..co mi tu povídáš...znáš odpověď...ty víš kdo je to dítě...", slyšela jeho velmi tichý hlas. Dívala se mu do očí zpříma a pak zavrtěla hlavou "Nevím, já to nevím.." Otočil její dlaně vzhůru a položil jí bříška palců na zápěstí. "Zavři oči a vytěsni myšlenku na 3...Jedna...dvě...",cítila silnější stisk a rukama jí začala stoupat podivná horkost výš a výš. V tu chvíli ale nebyla schopna oči zavřít a uhnout jimi..nějaký fascinující, transdukční pocit obsáhl celou její mysl. Bolestivá horkost stoupala až přes ramena a sílila mezi prsy. Zrychleně dýchala, ale přesto měla pocit nedostatku vzduchu. Chtěla teď oči zavřít, vytrhnout mu ruce..udělat cokoli, aby ten nepopsatelný pocit zmírnila. Ale nešlo to. Paralýza senzuálního centra. Separoval ji tělesno od nejspodnějšího základu psýchy. "Tři...řekni to"!!! slyšela jeho hlas z dálky. "Kdo je to"??!!!! Pociťovala velkou bolest už v celém těle a začala se třást. Zamžily se jí oči a když je otevřela, viděla matně obrysy malé, chlapecké postavy. "Kdo je to?..odpověz"!!!Pak se v ní cosi zlomilo a ona tu malou postavičku s největší silou, jaké byla schopna..objala. Pak slyšela svůj vlastní výkřik "Já...jsem to já....sama". V tu chvíli přestala pociťovat bolest v těle, horkost ustupovala a síla jeho stisku na rukou ustávala. Otočil její dlaně dolů a protřepal jí ruce. Vstal, došel pro vlhký ručník a podal jí ho se slovy " Dej si to na prsa, máš rozvibrovaný srdeční okruh...čakra se uzavře během půl hodinky"... Poslechla ho, aniž tušila o čem mluví. Podal jí sklenici vody a sedl si opět naproti ní. "Nesnaž se mě už jakkoli dotknout...víš co jsi"?...říkala tiše a otírala si slzy, které jí samovolně stékaly. Zabodl do ní ledové oči a řekl "Monstrum"? "To si příliš lichotíš..jak jen můžeš používat takové to metody? Je nemyslitelné, abys takto invazivně napadal druhé lidi", chrlila ze sebe rychle a měla chuť ho praštit. Přestal se usmívat..."Já tohle nepoužívám běžně..jen na nevěřící Tomáše, jako jsi ty..jen na lidi, kterým nestačí slova. Nebo bys mi věřila, že ten malý kluk jsi ty sama? Věřila bys mi, kdybych ti to jenom řekl? Tak mluv ku*va..věřila bys tomu? Raději se dívala jinam...stačil ji jeho chladný hlas a oči vidět v té chvíli nemusela. Zavrtěla jen hlavou. "Vidíš..nevěřila..a já celou dobu, jak si o tom začala mluvit věděl, že mluvíš o sobě samé...ten kluk jsi ty!! Je to tvoje svědomí!!..které sis podvědomě vytvořila...a jak máš senzitivní cítění a vypracovanou spodní synchronicitu ..dokázala jsi ho nejen dostat do stavu snění..ale částečně ho i zhmotnit"!!! Kdy už ku*va pochopíš, že u někoho pracují i jiné energie a nastávají stavy, které ty kreténi felčaři nikdy nejsou sto pochopit!!!!!"
"Nekřič prosím...", říkala téměř neslyšně. "Musím křičet ku*va...jsi jediný člověk, který mě donutí takhle se chovat..záleží mi na tobě..jak jinak ti to mám ještě říct"! Ztichl a díval se z okna. Cítila se zvláštně....snad i nějaké rozpaky ...

Po chvíli odložila ručník, zapnula si oblečení a tiše řekla " Pojď si sednout....prosím. Dotáhneme tohle sezení do konce..tak jak jsme oba zvyklý...už jsem úplně v pořádku...i tep mám v normě". Posadil se se sklenicí znovu proti ní a ona viděla, že se opět našel a je to starý přítel, jakého byla zvyklá vídat. "Jaká emoce způsobila stvoření toho egregoru malého kluka..jistě víš", říkal a zapátral v jejím obličeji. "Považuji se za profesionála...takže bych měla vědět", odvětila. Slabě se usmál " Ano, profesionál jsi, ale jen v tvém hmotném teritoriu..takže odpověď zní"?
"Vina", tiše řekla. Napil se a kývl. "Velmi správně...cítíš nějakou vinu..a to hodně, hodně silně". Zapálila si cigaretu a dopila kafe..pak se na něj přímo podívala "Jenomže já nemám proč vinu cítit..nikomu jsme neublížila". Natáhl se, vzal jí cigaretu a odložil do popelníku "Teď bys ještě neměla kouřit...počkej s tím chvíli. Jo...vím, že vědomě nikomu neubližuješ a tedy vinu bys cítit neměla. Jenomže to si myslí vědomí...ale tvoje cvičené a senzitivní podvědomí je jiného názoru. Kývla...."Ano, to přeci vím...a nebude těžké ani podvědomí ovlivnit správným směrem..umím s ním pracovat velmi dobře". "Ano, tak to je. Důležité je, že ses přesvědčila a přijala pravou podstatu věci", souhlasil. "Fajn...vlastně jsem nemeditovala už dost dlouhou dobu...chybí mi vnitřní rovnováha..dám se do toho co nejdřív", usmála se a vstala...."Pokud bys potřebovala, mohl bych ti pomoci. Mírně bych tě pouzavřel okruh určitých tělesných bodů a reflexe emocí, je pak velmi mírná..a někdy až nulová", odpověděl jí. Otočila se a řekla "V žádném případě, už na mě nikdy nepokládej ruce s hermetickými úmysly...stačilo mně to jednou..a ještě je tu další důvod, z kterého bych to nedovolila". Upřímně se rozesmál "A to jsem ti proaktivoval jen část srdečního okruhu....co kdybych ti separoval okruh hypofýzy? Lezla bys zřejmě po stropě a pak se bilokovala do prvního živočicha, který by se namanul v okolí...chybí ti trénink maličká". S úsměvem se chystala k odchodu a už mu slovně neodporovala...věděla, že to nemá smysl. Byl jednou z nejsilnějších osobností co znala a jeho sarkasmus jí někdy oslovil, zvláštním pocitem, ne zrovna příjemným. "Jaký je ten druhý důvod, proč bráníš své emoce..povíš mi to?", ozval se znovu. "Pojď mě vyprovodit..rozloučím se Sašou..a pak ti to povím", odpověděla,  oblékala si bundu a posbírala své věci.

Saša jí vesele objímala u terasy a drmolila ve svém rodném jazyce spoustu roztomilých slovíček, které Pepé statečně překládal. Kývla a řekla jen " Yes..you´r very lovely gothic girl", a naposled stiskla její ruku.
Drobně pršelo a byla téměř tma, když se s ním loučila u auta. "Tak jaký je ten druhý důvod..a předpokládám že u tebe ten nejdůležitější?", ptal se znovu. "Jednoduchý...mám svoje emoce ráda, ať jsou jakékoli..bez nich by to nebyla přeci já....", řekla tiše a napřáhla ruku k pozdravu. Podržel její ve své a pak jí mírně stisknul " Jeď opatrně..nesmrtelná nejsi...Ave maličká".

Domů dojela dost pozdě...a jediné, po čem v tu chvíli toužila, byla měkká, teplá postel a přikrývka, která by ji celou schovala před reálným...a možná i tím druhým(kdoví) světem.......
Usnula téměř okamžitě....beze snů..bez emocí. Protentokrát.....