Take me somewhere......

              Napůl ležela, napůl seděla v křesle a poslouchala hlasitou muziku, přerušovanou jen vyzváněním neodbytného telefonu. Připadalo jí to jako věčnost. Malou chvíli si říkala, proč nejde vypnout ten protivný aparát telepaticky.....ale pak přeci jen vstala a unaveně zvedla sluchátko. Snažila se o pozitivní, příjemné  "Prosím?" Ozval se hlas, který vždy ráda slyšela: "To je dost, žes to zvedla sakra...že máš zase vražený sluchátka v mozku a nevnímáš realitu a Pepého naléhavé zvonění...nazdáár". Pousmála se: "Ahoj Pepo..ale vnímám..samozřejmě..zdravím do Bavorských hor..děje se něco?"  "Pořád se něco děje, od toho máš televizi a net abys to věděla..co se ptáš mě? A nejsem v Mannu, ale na chalupě..proto ti volám..nechceš přijet?" Podívala se na hodinky a pak zívla " No já nevím..už je dost pozdě a počasí taky nic moc..." Ozval se jeho tichý smích a pak sarkastická slova "Jak pozdě? Proboha jsou čtyři hodiny..za hodinu a něco seš tady..neříkej že chodíš spát jak se smrákne a smrtihlav zakokrhá večerku". Zadívala se oknem do pošmourné ulice a pak řekla: "No dobře..sice moc přesvědčivý nejsi, ale ukecal jsi mě". Opět se zasmál a pak dodal :" Saša peče pizzu, tak si pospěš, ať ti nevystydne..zvu tě." Opět zívla. "Pizzu? Tu nějak zvlášť nemusím..." Začal se divit :" Jak to? Mívala jsi jí přeci ráda?" Netrpělivě přešlápla u stolku a pak dodala " Ale jo..ale kupuji si jí domů...když to jím, padá to člověku z pusu a je celý ulepený..a znáš mě..na veřejnosti chci vypadat inteligentně". Smál se a povídal :"Tak si vezmeš příbor.." Nadechla se a řekla poslední větu: " Jo? Pizzu příborem? To snad nejí ani nejvybranější pako ze super kulinářských pořadů na Nově.....tak postav na kafe...za chvíli jsem tam...."

               Přivítal ji svým osobitým, letitým způsobem. Přitiskl si ji na prsa, stiskl rukama k sobě až v ní ruplo a zvýšky zahlaholil: "Rád tě vidím princezno". Usmála se a s heknutím ze sebe dostala: "Já tebe také..čaroději" a chytila obě jeho ruce. Byl to jejich vítací rituál, který málokdy porušili. 
               Zavedl ji do své útulné pracovny, největší místnosti v chatě a nabídl jí místo na veliké sedačce. Vždy měla pocit, že se jedná o starožitnost pro její objemný tvar a velikost v které se ztrácela. Ale cítila se v ní bezpečně a pohodlně. Na stolku před ní ležel spuštěný notebook, několik knih, desek a mnoho menších či větších bloků popsaných papírů. "Pracuješ?" zeptala se celkem zbytečně a vzala jednu z knih ležící navrchu. Že byl autorem on, poznala již podle černých desek, které jeho knihy bez vyjímky vlastnily. Stál u barového pultíku a připravoval jí pití. "Dáš si můj speciální čaj?", zeptal se celkem zbytečně. Dávno věděla, že pro kávu, nebo čaj nikdy nechodil do kuchyně, ale připravoval nápoje výhradně sám, u svého baru a ze svých zdrojů, které pečlivě uzavíral do různých krabiček a zapečetěných sáčků. Podívala se na název knihy -"In den Himmel zu schwarz" , přečetla název nahlas a dodala " V němčině? Zase? Šel se šálky ke stolu a říkal " Jo jo..."Do pekla v černém", moje nové dílo..tohle je první díl a teď dopisuji druhý. Zběžně prolistovala knihu a ptala se: "V češtině to bude taky?" Zavrtěl hlavou..."Ne, tohle je speciální vydání pro nakladatelství v Landshutu. Korektorka v Mannu mi tam teď překládá většinu mých knih do němčiny. Je tam o ně velký zájem. Vlastně poslední rok píšu jen pro švihlíky..k nám do nakladatelství Vodnář dodávám minimum. "To je v Německu tolik hermetických nadšenců?" zeptala se udiveně. Přinesl ještě kouřící konvici, usedl proti ní a usmál se: "No...defakto všechny proslavené´, ne zrovna božsky smýšlející lóže minulosti..mají kořeny v Německu...Germáni tohle berou úplně jinak, než Slované..ale to přeci víš, nemusím ti jmenovat řadu špičkových odborníků na temno s německým přijmením." Odložila knihu a vzala si šálek s kouřícím čajem. Vypadalo to, že je v nádobě jen voda. Přičichla a zeptala se: "Je to vůbec čaj? Je to bezbarvé..nějak...nezapomněl jsi tam dát..ten pytlík"? Začal se smát...."Ne nezapomněl..tak sklerotický ještě nejsem....no..zkus to a pak se zeptej". Ochutnala na lžičku a překvapila jí výrazná chuť, jakoby máty, ale čaj se jí zdál dost hořký. "No..jde to..jen asi přisladit by to chtělo.." Nahnul se k tácu a otevřel jí malou krabičku z bílého kovu. Byly v ní maličké kuličky, barvy žlutavé a nazelenalé. "Dej si tam jednu...spíš bych doporučoval tu dožluta..když máš raději sladké..", říkal s úsměvem. Vzala jednu z kuliček, vhodila ji do šálku a zamíchala. Dívala se, jak se v horkém šálku rozbalila, něco jako lístky originálního, zeleného čaje, a vypustila drobné krystalky ke dnu. "Pij to hlavně pomalu....", upozornil jí ještě....
               "Takže, kde jsme skončili?.....zeptala se a pak dodala se smíchem " Máš německé původní přijmení, dům v Mnichově, práci v Mannu, německé auto, německou přítelkyni a teď publikuješ svá díla taky v němčině....pověz mi, co ty tu vlastně ještě v Čechách děláš? "Mám tu svoje kořeny, dost přátel..a vůbec..prožil jsem tu moc let,  než abych zapomněl..a tohle místo miluju. Když jsem kdykoli, odkudkoli utíkal, nebo potřeboval být sám...bylo to vždy sem", říkal s úsměvem, i když měl vážné oči. "To chápu..taky jsem měla takové místo", řekla tiše. "Myslíš tu pidi chaloupku za Vimperkem", ptal se. "Ano...už ji nemám, brácha ty chatky všechny prodal...celá lokalita teď patří vlastně Rakušákům. Loni jsem tam strávila poslední týden..neuvěřitelný relax." Opřel se do křesla a začal si připravovat doutník, "No a nechtěla bys jezdit sem? Většinou je to tu prázdný. Okolí a chatu znáš, soukromí tu budeš mít kdykoli. A pokud bych sem jel, zavolám ti dopředu. Tak co? Mám dojít pro náhradní klíče?" Napila se odvaru zvláštní chutě a zavrtěla hlavou "Vážím si tvé nabídky, ale není to nutné..nakonec mám doma celý dům a soukromí kolik potřebuju...ta pidi chatka byla spíš takový pohádkový úlet, a když byla příležitost, tak jsme tam zkrátka jezdila".

               Chvíli se ještě bavili než přišla usměvavá Saša s tácem pizzy a lahví vína. Přivítala se s ní a poděkovala za jídlo. Pizza byla opravdu dobrá a když odmítla víno s tím, že pojede řekl jí on, že je již tma a padla dost hustá mlha, tak aby zůstala na noc. Chvíli o tom nechtěla slyšet a protestovala, ale když se přimlouvala i Saša a roztomile zažvatlala směrem k Pepému, že jde připravit pokoj pro hosty na spaní, nakonec souhlasila. Byla náhle příjemně uvolněná a měla zvláštní teplo v celém těle. Pomyslela si něco o jeho silných čajových směsích, které měly někdy podivné účinky na celý organismus.
"Pomůžeš mi trochu s předposlední kapitolou", zeptal se náhle, když zalistoval ve velkém bloku. "Moc toho o tvých tématech nevím, to přeci víš..ale pokud budu vědět, tak ano, jistě", říkala a nalila si sklenici vína. Bylo nasládlé, chutnalo dobře. "Jedná se o sedm hříchů...znáš?" zeptal se. Přikývla:" Každý kdo se trochu zabývá náboženskou tématikou, zná sedm hříchů a sedm ctností". Usmíval se : "Ty ctnosti bych jaksi vynechal..o těch moje knihy nepojednávají. Potřebuju sem nahustit a rozebrat ty hříchy". Uvelebila se se sklenicí do sedačky a řekla: "A vychválit je, jak tě znám..a udělat z nich přednosti z nichž hermetici čerpají inspiraci, nasávají sílu a bez jejichž temného odstínu by pro ně byl smysl lidského bytí nemyslitelný...že? Mám pravdu"? Překvapeně na ní koukal a pak tiše řekl: "Ty jsi zkrátka poklad..neuvěřitelně vnímavý a bystrý poklad..jak že jsi to říkala..použiju to na začátek kapitoly". "A jak chceš vlastně s těmi hříchy navázat na zbylé téma? Měl bys tedy každému atributu věnovat alespoň pár vět a navázat na běžný lidský život", říkala dál a přemýšlela. Připravil si tužku a pak se ptal: "Potřeboval bych nejprve názvy v latině....tak jak vznikly, jejich původ...věděla bys?" Usmála se.."Děláš si srandu?" Jistěže originály znám...dokonce Bagginiho hříšnou citaci znám v originále". Mrknul na ní, zapálil si další doutník a spustil: "Pýcha"? Dívala se do stropu a odpovídala :  "Superbia"..."Lakomství?".."Avaritia"..."Hněv"?...."Ira, nebo Iras".
Závist?"..."Invidia"..."Smilstvo?"...."Luxurias"..."Nestřídmost?"..."Gulaus"...."Lenost?"...."Acedia".
"Senzace...a teď se pokus ke každému hříchu říci něco pozitivního...pořád říkáš, že na všem negativním je něco pozitivního...tak to teď ukaž..no?", usmíval se, ale bylo vidět napětí v jeho tváři. Zadívala se na něj a bylo vidět, že je vážná : "Ještě před dvěma, třema roky bych to nevěděla..respektive nechtěla vědět...teď s tím problém nemám, Pepo...takže...Pýcha? Každý je někdy na něco pyšný, není hříchem ukázat své pyšné ego......Lakomství? Každý je někdy tak trochu lakomý a nechce se dělit,  když jde třeba o krásné pocity, nevidím tam hřích. ...Hněv? Kdo se nehněvá když je mu třeba ubližováno? Co je špatného na spravedlivém hněvu? ...Závist? Není hříchem závidět nečeho, co nám chybí a závist se prolíná s touhou a ta  je tolik lidská. ...Smilstvo? Není hříchem dát tělu co žádá, neb kdo nám dal tělo, dal nám i potřebu lásky. ...Nestřídmost? Není hříchem být nenasytným a chtít víc..víc ve všem co nám osud dluží. ...Lenost? Stav těla a mysli někdy vypíná a my nejsme schopni jej vybičovat k činnosti. Je to snad hřích?
Usmíval se náhle čím dál víc..až se nakonec rozesmál hlasitě. "Já nestačím koukat, co se s tebou sakra stalo?..Kam se ztratila ta psycholožka co věčně obhajovala lidi a nutila je vyndat ze sebe jen to nejlepší a potlačit všechny negace, kterých mají lidi jako s**ček..." pokračoval by ve svém veselí dál, ale náhle si všiml její strnulé tváře a smutných očí. "Co je s tebou princezno..no tak"? Olízla si suché rty "Proč myslíš, že už nedělám svojí práci? .................."Došla jsem do bodu, odkud se nemůžeš odrazit, vrátit čas a dělat, že se nic nestalo. Člověk zkrátka dojde k poznání, že lidem nemůžeš pomoci, když o tom nejsi vnitřně přesvědčený. Poznají to..a prohraješ u nich. Naučené odbornosti a sugerační přesvědčivost selhává, pokud si jednou, jedinkrát připustíš jiný svět kolem sebe..a on existuje, zrovna tobě o tom nemusím vykládat. Zkrátka, poznala jsem jinou realitu a jistota bytí, naděje..nakonec i věda..se mi vzdálily mílovými kroky. Tak nějak..ustrnula jsem někde v mezičase..a nechce se mi dopředu a už vůbec ne zpátky. Nechce se mi nikam..a nic. Dost věcí pro mě ztratilo smysl....".
Chvíli se na ní díval a pak k ní přistrčil notebook. "Najdi mi nějakou hezkou písničku, co posloucháš. To je jedno jakou, aby se ti líbila zkrátka". Pohnula se zpomaleně ke stolku a zeptala se "Máš tu nějaký kouření.."? Vstal otevřel dveře a zavolal něco na Sašu v jejím rodném jazyce. Ta pochvíli přišla a přinesla sklenici, v které stálo několik pečlivě ubalených jointů s uzoučkým, růžovým filtrem. Zapálila si a hledala svoje oblíbené skladby. Několik jich našla a musela se usmívat nadšenému pobrukování Saši, které vyjadřovala souhlas, svým "Ja ja das ist schöne", s výběrem hudby.  On jakoby se vůbec neúčastnil jejich činnosti, nemluvil a jen se na ni díval svým zvláštním způsobem. Bylo vidět, že o něčem intenzivně přemýšlí. "Máš opět ten tvůj podivný výraz..a vypadá to, že se mnou zřejmě nesouhlasíš..", řekla mu tiše a přistrčila notebook k Saše. Zavrtěl hlavou :"Ne to ne..jen přemýšlím o tom, cos řekla a rozhoduju se, jestli mě to potěšilo, nebo zklamalo. Vždy jsem tě bral jako dejme tomu..můj protiklad...anděla s bílými křídly a nezkaženou duší..a vypadá to, že ses nějak obarvila na temno..nebo jak". Udiveně na něj pohlédla :"Ale vůbec ne..tady nejde o nějakou negativní, nebo pozitivní barevnost duše, copak to nechápeš? Já jsem pořád já..a zůstanu sama sebou...jen jsem pochopila jiné souvislosti během času a došla k poznání, že smysl života zkrátka neexistuje, že si neustále něco namlouváme a za něčím se ženeme..ale uniká nám podstata, proč  to děláme. Rozhlédni se kolem sebe..ber to minutu po minutě..kdy ráno vstaneš a otevřeš oči. Sleduj ten tok děje kolem sebe.... Zkus se ráno podívat do zrcadla trochu hloub, ne jenom na ten odraz...Zkus přenést momentální myšlenku  do toho odrazu..úplně mimo své fyzické já..pro tebe by to neměl být problém, tohle umíš dokonce líp než kdokoli jiný. Ale nepolekej se. To co uvidíš a napadne tě...je docela děsivé. A jdi ten den dál...rozhlížej se kolem sebe..dívej se na ty trosky lidských těl..na jejich nesmyslnou činnost..,každodenní, jednu a tu samou činnost., kterou vykonávají jenom proto, aby druhý den začali to samé. Jakoby marný boj o přežití našich těl...sytíme se, pijeme, vylučujeme, krademe hezké chvíle, které dělají tělu dobře a chceme stále víc a víc prožitků a snažíme se, aby ta těla vydržela pohromadě co nejdéle. Elixír nesmrtelnosti, je to, co si lidé nejvíc přejí mít...užívat ho a navěky se tu potácet a sytit svoje nabobtnalé JÁ. ....."Je mi na zvracení..promiň", skončila svou řeč a otřela si unavené oči.   
Saša nerozuměla o čem se mluví, ale protože viděla Pepého vážnou tvář, ptala se ho co se děje. Odpověděl jí v jejím jazyce pár větami, ona chápavě kývla a odešla z místnosti. Naklonil se v křesle dopředu a zcela vážně jí náhle řekl: "Podívej..všechno to, co jsi teď řekla mám už za sebou...na tohle všechno jsem přišel, když mi bylo o dva roky méně než je teď tobě....Přišlo to ze dne na den...u tebe to zrálo zřejmě o hodně déle...Tehdy jsem v jediném dni  odnesl nedodělané práce, odhlásil se z trvalého bydliště a dal výpověď. Stáhl jsem se do ústraní a začal dělat to, co jsem cítil uvnitř sebe jako prioritu. Dělám to do dneška a lidi i zbytek světa mám u pr...e. Ale je rozdíl mezi mnou a tebou"....Chtěl ještě něco říkat, ale zarazily ho její tichá slova "Myslíš?..a nebo to víš?" Pak se nadechla a dodala :" Nepleť se... žena je mnohdy mnohem silnější než muž". Usmál se, ale nějak smutně a pak dodal: "Jo to je pravda, ale to není tvůj případ..nezapomeň, že tvůj vnitřní tonal mám jak na dlani..když chci.  A na rovinu ti řeknu, že tvoje síla je úplně jinde než uvnitř..jenže ji bohužel nepoužíváš..tvoje chyba". Zavrtěla hlavou : "V tom bych ti oponovala..kdybych se cítila slabá, bezbranná a nejistá..už dávno by existoval někdo, komu bych vařila snídaně a mohla se vyplakat na jeho rameni". Zapíchnul do ní ostrý pohled "A co to tedy u tebe je? Pouč starého blba jako jsem já. "Je to jednoduché Pepo...je to síla  s v o b o d y. Svoboda je pro mě nejdůležitější věcí v přežití tady. Vyžaduji ji a jsem schopna jí tou samou měrou vrátit. Najít člověka, kterého bys miloval, a přitom mu ponechal svobodu jako on tobě..není vůbec jednoduché. Nalil sklenici vína sobě i jí a pak rázně řekl :"Takový člověk není, milá zlatá..chlap když má ženu, chce ji vlastnit..mít vypráno, uvařeno, a aby mu jí svobodně očumoval jiný trubec..na to zvědavý není". Vyprskla a začala se smát, že jen tak tak nevylila sklenici s vínem. Nakazil se a začal se smát taky. Ten jejich smích zčásti vyjadřoval závažnost tématu, zčásti opar z vinného moku a možná i účinku lehce zastřeného vědomí z pana Johnyjointa. Bavili se dál na různá témata a ona vyhledávala na notebooku písničky. Saša se k nim pak opět přidala a některé věty jí i on překládal, aby byla též v obraze. Snažila se i sama pochopit a sem tam cosi velmi špatnou češtinou pronesla. Jinak ale působila velmi uvolněným a sympatickým dojmem. Bylo už dost pozdě v noci když se on vrátil k tématu, které měli z večera a náhle se zeptal :"Napadlo mě..byla jsi někdy v životě opravdově šťastná? Podívala se na něj a pak řekla: "Myslíš takový ten pocit, který se zažije zcela vyjímečně..pocit co se dotkne něčeho uvnitř tebe? Neopakovatelný pocit štěstí?" Kývl. Opřela se do sedačky a olízla si suché rty. "Ano, zažila. Když se mi narodila dcera. V ten moment kdy ji položili vedle mě a řekli mi - "máte krásnou, zdravou holčičku"-  a já se jí dotkla...zažila jsem to. Jakoby se člověk v tu chvíli díval na část sebe samého, obraz vlastního já a ohromný pocit šťastných emocí, které v ženách přetrvávají po zbytek života, jako nejkrásnější vzpomínka. Ale to jsem tě asi nějak nepřekvapila..takto by ti nejspíš odpověděla každá žena, která porodila dítě". Usmál se a kývl "Máš pravdu, mohlo mě to napadnout".
Překlikla na svou oblíbenou písničku : "Tohle je teď moje oblíbená", usmála se a zesílila zvuk. "To je nějaký uspávací ne?" namítl a podíval se na obraz. "No to taky..je to takový odpočinkový song, třeba i před spaním", přikývla. "A jak se to jmenuje?" "Něco jako..vezmi mě někam, kde je krásně", řekla a usmála se na Sašu, která kývala, že se jí song moc líbí. Vstal a šel přiložit do krbu, pak se otočil a náhle řekl: "Víš co? Mám takový nápad. Chceš vzít někam, kde je opravdu krásně?" Zvědavě vykoukla od stolu: "A kam by to jako bylo?" Usmíval se, nalil si z konvice kafe. " Ukázal bych ti jiný svět...jak jsi o tom už dneska mluvila...kde nejsou lidé, nejsou tam problémy, nic tě tam netíží. Všechno je jiné, neobvyklé a počítej s tím, že po setkání s bytostí, co tam bude se nebudeš chtít už nikdy vrátit zpátky na tenhle všivěj svět". Vykulila oči "Aha..zase nějaká ta vaše evokace, že?" Sedl si a kývl :"Jo, 15. prosince podnikáme už druhou evokaci a pak cestu do transměsíční sféry entity Emrudue. Je to hodně příznivě nakloněná bytost lidem a ženský agens přijímá mnohem vstřícněji než mužský..už proto by bylo dobré, kdyby ses zúčastnila". Zavrtěla hlavou: "Víš dobře, jaký mám na tyhle psychické drilly názor....s psychikou pracovat pochopitelně umím, ale nechci jít do krajnosti a zahrávat si s něčím, co stále považuji za pseudo-akce a to dost nebezpečné". Bouchl rozzloběně do stolu "A dost!...Jak můžeš mlít takový blbiny, když vůbec nevíš o co jde..a navíc jsi to nikdy nezkusila? Jak můžeš použít slovo pseudo?" Neklidně se zavrtěla :"Ale já vím přeci o co jde..četla jsem to v tvých knížkách..Nezlob se, ale já to všechno považuji za čistě psychickou záležitost na mentální úrovni člověka..tedy nic hmatatelného a hmotného". Byl bledý když jí říkal: "Ne..tvůj problém není, že tomu nevěříš, ve skutečnosti jsi stejná jako já..nakonec dneska jsi o tom mluvila..k čemu si dospěla a jaký je tvůj náhled na tenhle zasr**ej svět. Ale ten tvůj problém je jinde...Ty máš totiž strach..tak je to, docela obyčejně se bojíš". Takticky mlčela, a pak řekla s neutrálním výrazem :" To má být hozená rukavice? Chceš mě vyprovokovat, abych do toho šla? To se ti tedy zrovna moc nepovedlo". Podíval se na ni a řekl: "Proč to vlastně nechceš zkusit? Víš co by za to jiný lidi dali, kdyby měli tu šanci? Dovedeš si vůbec představit tu atmosféru? Když ti puls vystoupí na dvoustovku, zelektrizuje se ti celé tělo a najednou vidíš jinýma očima to, o čem se ti nezdá ani v nejkrásnějším snu? Ten pocit nejde vůbec slovy popsat..nechceš nikdy nic takového zažít? Něvěřím ti..."
"Kdo to povede? Ty, nebo Karika?", zeptala se přímo. "Karika, jistěže on, je nejschopnější ze všech a jeho evokační potenciál je neuvěřitelný..nikdy jsem nic podobného neviděl..ten chlap je nadupanej dragonius..s ním bych se nebál sjet ani nejtemnější klifoty inferna. Navíc je na něj vždy spolehnutí a neexistuje polymorfní entita, která by mu nepodlehla", říkal sebejistě a očima neuhnul. "Mluvíš o něm, jako o Bohu odvrácené strany", řekla a tvrdý pohled opětovala. Usmál se : "O Bohu nic nevím..zřekl se mě už dávno a já mu to vrátil. Říkám jen, že Karika je chlap, kterému bezpodmínečně věřím..prožil jsem s ním věci, které se nedají popsat.. a to, co oba trousíme do knih, jsou zlomky skutečností, které existují a jsou víc než reálné..asi tak nějak, princezno". Unaveně si protřela oči a pak řekla: "Karika mě nemá rád a já jeho také ne..je ti to doufám známo." Kývl a pak dodal: " Ano, vím o vašich nevyřčených antipatiích, jednou jsem se o tobě před ním zmínil, něco ve smyslu že jste oba psychologové a mohli byste spolupracovat. Řekl mi, že tvoje psychologie je ryze naučná a držíš se pouze zavedených kognitivních struktur, a tudíž nedosáhneš nikdy nových poznatků", když domluvil usmíval se a bylo na něm vidět, že ji těmi slovy chce vykolejit a nastartovat její adrenalin. Kývla...."No jasně...je to dané už tím, že moje obory jsou spíše behaviorální principy psychologie...a mistr Karika razí pouze a jen gestaltistické postupy a ještě podmíněné razantní psychodynamikou...stačilo mi pár kapitol z jeho "veledíla" Zóny stínu...Za takovou knihu by mu měl být odebrán diplom a dán zákaz doživotně léčit lidi..asi tak nějak". Rozesmála ho tak, že málem spadl z křesla. Saša zmateně a též se smíchem sledovala jejich hovor a rozpačitě se ptala Pepého, co ho tak pobavilo. Místo vysvětlování si jí přitáhl k sobě, dal jí pusu a plácl přes zadek. Zřejmě jí toto vysvětlení stačilo a sdílela veselí s ním. "Do jeho knihy jsem mu psal celý úvod..četla jsi i mě?" zeptal se stále pobaveně. Kývla: "No jistě..obhajuješ ho statečně, ale každému po přečtení musí být jasné..že vrána k vráně sedá".
Ještě chvíli diskutovali a pak se jí nakonec zeptal :"Vážně to nechceš zkusit? Nejsi ani trochu zvědavá?" Unaveně se usmála: " Jistěže jsem zvědavá..ale znovu opakuju...S psychikou si nelze bez následků zahrávat, Pepo. Už třikrát jsem podstoupila hlubinný, reinkarnační sestup..také ze zvědavosti...a pokaždé jsem si něco přinesla s sebou zpátky. Při té poslední se mi dokonce prohloubila  moje chranická nespavost. Ty a Karika děláte něco podobného, jen s větší intenzitou a jdete za hranice možností..a to není v pořádku. Ten risk je příliš velký. Můžete tam zkrátka jednou při separační evokaci zůstat....a ráno vás bude nakládat koronér do dřevěnýho spacáku a do listu "post morte", vám doktor vyplní infarkt myokardu, nebo podobnou příčinu smrti. Uvědomuješ si vůbec co riskujete?" Kývl : "Ani nevíš, kolikrát jsem tam oba chtěli už zůstat a úplně se vys**t na to živoření tady v tomhle zasr**ým světě...to co mi tu vykládáš, dobře oba víme a riziko už berem jako součást života. Není nic a nikdo, kdo by nás zastavil. Tohle buď děláš, nebo jdeš od toho. Tobě jsem to nabídl a tys to položila. V pořádku, dál to nemusíme řešit..zůstaneš napořád jen u svých  nerealizovaných snů jako u nahrážky něčeho skutečného, co ti uniká mezi prsty...Sen je a vždy bude jen nahrážka..princezno". Kývla a vstala: "Možná máš pravdu..jsem děsně ospalá..ukáže mi někdo postel na kterou se složím?" Řekl něco Saše, a ta hned ochotně vyskočila. Vstal a přistoupil k ní s úsměvem. "Byl to nádherný večer..s tebou je mi vždycky dobře..nezlobíš se na mě, viď?" Zvedla k němu oči a taky se usmála: "Taky se mi u tebe líbilo a nemám proč se zlobit..byl to příjemný večer". Položil ruce na její ramena a přistoupil těsně k ní :" Dáš mi dneska pusu na dobrou noc", zeptal se tiše. Sjela rukou do kapsy svých širokých riflí a zalovila v ní. Pocítila záchvěv jeho těla. Pak vytáhla bonparu, vzala jeho ruku a rozevřela dlaň. Položila na ni bonbón. Díval se na ni a zeptal se "Co je to"? Usmála se :" No...ta pusa je zrovna tak sladká...jako tenhle bonbón...ber to jako takovou..nahrážku..jen nahrážku, něco jako ten sen. Některým lidem ...musí v životě  stačit i to...dobrou noc příteli", tiše za ní zapadly dveře.