Odvrácený pohled

               Svět v zrcadle má zvláštní rys   -  je odvrácený. Zrcadlo vytváří bránu do "světa dvojníků", tedy do světa, kde vládne opačný pořádek, než v našem světě. Schopnost zrcadla zdvojnásobovat a udržovat odraz od věků fascinovala lidi a naplňovala je i strachem. /Eliphas Lévi/

Jako první bytost, která pohlédla do pomyslného zrcadla...byla Lilith, a to způsobem, že se zhluboka zadívala do očí svého partnera. Jeho zřítelnice působila stejně, jako zmenšující zrcadla. V ten okamžik spatřila svou krásu, zpychla, stala se marnivou (výsada všech žen), a proto se tedy prý ženy rády dívají mužům zblízka do očí - hledají v nich svůj vlastní obraz. V dřívějších dobách byl odraz v očích druhého  považován za homunculuse ( malý človíček), ze kterého se pak v lůně matky rozvíjí dítě. Zrcadlení nového života, který se znovuzrodí na lidský svět. Odtud zřejmě vznikl název, že oči jsou bránou(zrcadlem) duše.  Zrcadlo nejen odbíjí, ale má i tvořivou moc. Je jedním ze čtyř základních prvků a jako prahmota je začátkem všeho života, ale jako odvrácená strana má i ničivou moc.

Zmínka o prvém zrcadle pochází z Anatolie z 8. století před naším letopočtem. Bylo vyrobeno z černého obsidiánu (sopečné sklo) a legenda praví, že jej lidstvu věnoval sám Marduk (Lugaldimmerankia - Bél). Tedy ne zrovna božstvo ze "světlé" strany. Mělo prý magickou moc a ukazovalo člověku jeho pravou podstatu a nezkreslenou tvář. Při zamyšlení nad touto legendou člověka nutně napadne....jestli odraz v zrcadle, který při pohledu vidíme, je opravdu ten náš. Co když náš zrak vnímá odraz jinak? Co když je naše tvář úplně jiná? Proč se nám někdy náš odraz líbí a někdy znechuceně odcházíme od lesklé plochy, a nebo se raději ani nedíváme? Co, nebo kdo je skutečně ten obraz, který se na nás ze zrcadla dívá? Jsme to vůbec my sami? A co když prohloubíme pohled do očí sami sobě? Proč takovým nazíráním nastane útlum mozkových vln až na frekvenci theta (4-8Hz) a hrozí  frenohypnotický stav mysli? Na otázky existují odpovědi, pochopitelně. Fyzikální.... jako světlo, které dopadá na lesklou plochu, odráží a zvětšuje obraz, který vnímáme svýma očima jako reálnou veličinu a mozek dále vyhodnotí údaj jako adekvátní fakt a předá jej do našeho vědomí.

Ale na některé otázky zcela jednoznačná, vědecká odpověď neexistuje.

V roce 1958 bylo v Moskvě vyrobeno podle návrhu V.G.Elizarova 50 kusů velmi zvláštních masívních, zrcadlových hodinek, které konstruktér rozčlenil do tří otočných, zvnějšku ovladatelných mezikružích, umožňující nastavení zeměpisné polohy a místního času. Třetí pás byl složen z opakujícího se sledu barevných výsečí a rozdělen nikoli do obvyklých 12, ale na 24 hodin. Menší ručička se na zrcadlové ploše tedy pohybovala jen poloviční úhlovou rychlostí a její kruhová dráha se uzavírala během jednoho dne. Větší ručička se zcela nepochopitelně pohybovala obráceným směrem a v polovině navazovala na třetí terčík, který se spouštěl pouze při otočení druhého mezikruží ukazující polohu majitele. K čemu vlastně mělo toto zmenšené, zrcadlové zařízení sloužit? Proslýchá se, že s ním probíhal experimentální a nebezpečný pokus v Kalai Moru, kde v badchyzské stepi prvně člověk ovlivnil časoprostor. Několik účastníků akce se ztratilo, akademik Elizarov pozbyl na řadu dní vědomí a pro procitnutí vykazoval příznaky paranoidní schizofrenie. Zrcadlové hodinky bylo okamžitě zakázáno vyrábět (závod S.M.Kirova byl přeorientován na jinou výrobu) a padesát exemplářů bylo pozměněno a prodáno v aukci vážným zájemcům. Vlastníkem jednoho kousku je prý ing. Filatov z Brna, který v roce 2003 pořádal s tímto přístrojem přednášky popřípadným zájemcům a studentům matematicko-fyzikální fakulty. K čemu, nebo k jakému účelu byl vlastně zrcadlový předmět vyroben? Původní zdroj tvrdí, že byl jediným svého druhu, který skutečně za přispění elektromagnetických, pulzních polí otevíral oscilační roviny tajemných, paralelních světů.

Ráda čtu různé pověsti, mýty a prastaré legendy, které se zabývají zrcadlem, jako magickým předmětem a průchodem do světů, které nejsme schopni svými smysly vnímat. Ale napadlo mě.....opravdu nejsme schopni? A co lidé, kteří mají nějakou duševní anomálii? Jak známo..stav jejich vnímání(zrak především) a impulsy, které jsou předávány do jejich mysli jsou zcela odlišné od normálně uvažujích jedinců. Nevidí např. paranoik ve svém ataku agitované psychózy svůj odraz v zrcadle zcela odlišně, než když se díváme na jeho tvář my? Proč kdysi v minulosti dávali epileptikovi (dříve padoucnice, nebo-li tanec svatého Víta) při jeho záchvatu zrcadlo před obličej a on se nepochopitelně zklidnil? Má skutečně paranoidní schizofrenik schopnost nazírat do odrazové plochy (často okenní tabule) a tím probudit záchvat v kterém projeví svou druhou osobnost? Proč nenajdete v žádném ústavu pro duševně choré na pokojích zrcadla?

                 * * * * * * * * * * *

"Dumtaxat rerum magnarum parva potest res exemplare dare et vestigia notitiae". /Lucretius/
"Maličkost dovede leckdy nastavit velké věci zrcadlo a přivést na stopu pravdy".