R.J. EDWARDS
Richard James Edwards * 1967 - +(?) 1995 výrazná osobnost, člen hard rockové, britské skupiny Manic Street Preachers.
Richey...Manusy....Duckie-chau...Rummy- ree...tolik rozmanitých přezdívek měl tento výstřední excentrik od svých kamarádů a členů hudební skupiny. I přes svoje prazvláštní nálady a zcela běžně vymykající se zájmy(koníčky) byl velmi oblíbeným a vyhledávaným člověkem....zřejmě právě pro jeho extrovertní až přidrzlé charisma, podmíněné nezbytným exhibicionismem, kterým tito lidé vždy ve větší míře oplývají.
Kam zmizel Richey jednoho únorového dne r. 1995? Kam odešel a kdo byl poslední, kdo jej viděl živého? Je opravdu mrtvý? Proč nebylo nikdy nalezeno jeho tělo? Co znamená list papíru se zvláštním, bizarním obrazcem namalovaný Richeyem v den zmizení v hotelovém pokoji? Stal se obětí pomatené, samozvané sekty?............Je mnoho otázek, ale dodnes chybí odpovědi.
Nad vyjasněním otázek, co se zmizení Edwardse týče, se nejvíce podílel Simon Price(hudební žurnalista), jeho vrstevník a dlouholetý přítel, který dodnes nevěří, že je Richey mrtev. Stejně jako jeho rodina. Matka ještě v roce 2000 prohlásila v tisku, že věří v Richeyovo návrat. Navzdory tomu, byl v roce 2008 jako dlouhodobě nezvěstný, prohlášen za mrtvého.
Realita života a bezprostřední okolí, které Edwardse znalo však mluví mnohem prozaičtěji. To, že trpěl těžkými depresívními stavy, že vstával i uléhal se sklenkou burbonu v ruce, vše prokládal zvýšenými dávky antidepresiv (mimochodem - vražedná kombinace), a měl plně rozvinutou anorexii věděli i všichni jeho fanouškové. Bohužel, jak je velmi časté, přidává se k takovéto celkové, psychické labilitě i porucha s názvem automutilace(sebepoškozování), která je obtížně léčitelná a pokud není včas zachycena, může vyústit i v suicidní pokusy, nebo celkovou sebedestrukci. Tato skutečnost je nakonec i jedna z verzí vyšetřování Richeyho zmizení. Jeho auto bylo nalezeno v bezprostřední blízkosti mostu Severn Bridge, který je znám jako častý cíl sebevrahů.
Fakta, ale vyvracejí věci, které se v autě našly a vyšetřováním bylo zjištěno, že auto s vybitou baterií bylo zřejmě na tomto místě použito jako kamufláž. Další neobjasněnou záhadou jsou dvě osoby s kterými se Richey střetl v den zmizení. Jednalo se o velmi starou ženu doprovázenou mužem se skrývající se tváří a mluvícího neznámou řečí. Podle slov Jamese Deanema Bradfielda (kytarista M.S. Preacher) se kterým ten den Richey vyjednával propagační turné v USA(přerušeno R. zmizením), se s těmito dvěma záhadnými osobami střetl v hotelovém pokoji a v ten samý den (7.h. večer) odešel a od té doby o něm nebylo vidu ani slechu. Pár lidí, jako třeba taxikář, který ho údajně měl vézt na letiště, nebo horlivý fanoušek, který dostal podpis od muže z davu, apod. se ještě nějaký čas ozývalo, ale nic z těchto zpráv se oficiálně nepotvrdilo.
Dodatek (zamyšlení) : A.Adler byl nejen velmi dobrým psychologem své doby, ale byl asi jediným, který připouštěl v duševním žití člověka i jiné, ne zcela ověřené a oficiální cítění, které po svém nazýval "unsichbar tupf" (neviditelný bod). Aspekty tohoto zjištění pozoroval zejména u jedinců, kteří se zabývali tzv. okultními vědami, nebo aktivní noetickou problematikou. Poukazoval, že člověk s rozšířeným vnímáním a schopností změnit svůj stav vědomí do zcela diametrálně odlišné roviny je podstatně náchylnější k různým psychickým poruchám, jako je neurosis, nebo latentní depresivně-anxiózní stav Myself. Vysvětloval tento fakt velmi opatrně, vědom si, že jako vědec a lékař sjíždí do nepovolených psycho-auditů, skrýval je tedy obratně ve svých obsáhlých dílech a zachytit je, není zrovna jednoduchá záležitost. V jednom jeho holistickém díle popisuje zcela reálné případy z jeho praxe, kdy lidé žíjící filosofií ducha(okultní sféra, hermetické, tajné spolky, mystická praxe, apod.) vykazují shodné příznaky podobné reziduální schizofrenii, ale kupodivu úplně absentují paranoidní ataky, tolik neměnné a zásadní pro tuto chorobu. Dále Adler sděluje ve svém výzkumu, že tito okultně smýšlející lidé často znevažují své tělo (poškozování, bizarní rytí do kůže - skarifikace i tetování), které jakoby považovali za pouhou schránku něčeho, co považují za střed svého Self. V závěru poukazuje na fakt, že za vše člověk musí zaplatit a za poodhalení tajemna nejtajemnějšího někdy cenou nejvyšší....tedy sám sebou.
/Zmiňuji tento dodatek proto, že R.J. Edwards byl aktivním "studentem" okultna a často deklamoval jméno Howard Stanton Levey se zbožnou úctou. Tuto jeho obsesi potvrdila nejen přítelkyně Richeye, ale s jistou dávkou obav i jeho spoluhráči z Manic Street Preachers./
________________________________________________________________________________