Marie Čermínová (1902-1980) alias TOYEN, jedna z nejzajímavějších a extremně kontraverzních umělkyň naší i francouzské, výtvarné scény.....
Teorie, kdo je Toyen, a zda byla skutečně ženou, nebo dobře skrývaným mužem, včetně životopisu a videy s jejími obrazy na Youtube, najdeme na internetu velké množství. Spekulace, zda tato extravagantní umělkyně s cítěním silného akcentu pro svět pornografie, čerpala inspiraci ze svého nitra, nebo vyplynula z opravdovosti její tělesné schránky...zůstávají důvodem k zamyšlení i více jak třicet let po její smrti.
Toyen (To je on) přejato z francouzského licentia překladu, tedy nesklonná a bezrodá přezdívka, nebyla zřejmě náhodná, stejně jako její odchod do Paříže, kde nějaký čas žila v podivném vztahu s básníkem Andreém Bretonem a jeho homosexuálním přítelem Paulem Éluardem. To, že se oblékala převážně do mužských šatů a potlačovala přirozenou ženskost, by mohlo svědčit o její lesbické orientaci, tehdy označované za tribadii, archaicky sapfismus (kde by Čermínová jako bizarní osobnost s ženskými znaky, zastupovala dominantní roli muže). Ale i tuto tézi Toyen docela rychle popřela svým blízkým vztahem s Jindřichem Štýrským. Zřejmě se ale nejednalo ani o muže s transexuálními sklony a touhou po ženské, animus-bazalitě, dle skutečností, které zmiňovala žena V. Nezvala a její velmi dobrá přítelkyně.
Přínosným, ale netroufám si říci, zda zcela objektivním vysvětlením, by mohla být nalezená lékařská dokumentace z r. 1958, jednoho předního, pražského internisty, kde popisuje Marii Čermínovou, jako mimořádnou osobu s pozoruhodnými (nejen z lékařského hlediska) prvky hermafroditismu (obojpohlavnost tělesná), a dokonce u ní potvrzuje ustálené prvky androgynního, mužsko-ženského principu ve spodní hranici duševní charakteristiky. Pokud by se dokumentace potvrdila, jednalo by se zřejmě o prvý, zaznamenaný případ androgyna u nás. Porucha, kdy je obojpohlavnost podmíněna ještě s psychickou androgynií (nezaměňovat tyto dva termíny!) je nesmírně vzácná. Jestli-že tedy byly u Toyen skutečně přítomny obě aberace, nedostalo by se jí valné pomoci ani v dnešní době, kdy hormonální medicína a plastická chirurgie tvoří téměř zázraky. Tuto vyjímečnou poruchu nelze odstranit ani přeorientováním(operativně) na vybrané pohlaví, míjí se tedy účinkem osobnostního začlenění, a změna ani nenese zmíněné osobě, kýžené, vnitřní uspokojení.
Ať byla Toyen jakkoli zvláštní bytost, její díla nesou nádhernou jiskru nevšedního malířského umění, podmíněného surrealismem a pozdější grafiku můžeme obdivovat i jako průvodní kresbu k Máchovu Máji z r. 1936. Zcela osobitý ráz mají její obrazy se sexuální tématikou, vyjádřeny stylem kubismu, kde se hlavním činitelem stává mužský falus, ať již zcela triviálně v popředí, nebo obratně skrytý a nutící diváka k zamyšlení s určitou dávkou rozpaků.
Jako jeden z jejích nejkrásnějších obrazů je uváděn "Růžový Spektr", který po roce 2000 vydražila Galerie hlavního města Prahy v rámci její retrospektivy, za něco málo přes tři miliony korun. A jako druhé dílo je zmiňována "Severní Krajina" z r. 1931, velmi cenný obraz, který byl bohužel r. 1992 odcizen překupníky a dodnes není známo, kdo je jeho vlastníkem.
