Je skutečně slovo OTHERKIN jen vymyšleným názvem lidí, kteří cítí odlišnost v nejhlubší části své psýchy? Opravdu nemůže mít některá bytost s lidskou vizáží zcela odlišný archetyp, aniž ho úmyslně asimilovala do svého nitra? Je opravdu latinský přívlastek sanguinarius, jen doménou malých, zvířecích dravců, podobných našim netopýrům?
Na tyto a jiné otázky s bravurou a přehledem odpovídá F.Bardon v jednom ze svých děl. Jeho přezdívka Frabato, kterou přijal od jistého génia z vyšších světů, byla vždy zárukou kvalitní četby a mimořádných skutečností, které ne každý z lidí přijme jako nezvratný fakt. VAMPÝR. Nazýval tyto bytosti, jako inkarnované, temné Nagualy, bojující o přežití ve věčnosti. Bardon považoval vždy temnotu za neodmyslitelnou část veškerého bytí. Dokonce v ní měl mnoho přátel a deklamoval, že jen hloupí a duchem nízcí lidé, vidí v odvrácené straně nutné zlo. Považoval lidský strach a předsudky určené některou vírou za největší tragédii v člověku.Vybírám z jeho díla pouze nejzajímavější část s typickou, Frabatovskou omáčkou. Mimochodem velmi pikatní omáčkou....
Původ a úplně prvotní prapodstatu vampýrské bytosti Bardon nepopsal. Jsem si jista, že ji znal a byl dobře informován, ale prvopočátku se zkrátka vyhnul úmyslně. Navázal až na dobu početí a inkarnaci mentálního prolnutí s vybraným plodem....
Vampýrská bytost si vybírá lidské tělo promyšleně a potencionální matka musí zaujmout jeho instinkty. Do těla vstupuje těsně před porodem a prolne svůj nagual s čistým, lidským tonalem. Svou identifikaci zapomene v momentě zrození a rozpomene si a plně se ztotožní se svým VAMP-JÁ, až v plné dospělosti. Jako dítě je mimořádně živý intelektem, bystrého ducha, ale tělesná schránka často zaostává. Sužují jej nevolnosti, více postonává a trpí nechutenstvím. Častá je i zvýšená spavost během dne, která přetrvává i v dospělosti. Tedy vampýrská podstata si nemůže zvyknout na omezující možnosti lidského těla. V době dospívání dochází k prvnímu, zastřenému rozpomenutí, které ale není vzhledem k věku nijak patrné. K důraznějšímu připomenutí dochází až v dospělosti. Pak člověk s vampýrskou podstatou procitně plně a začne vnímat svět jinýma očima. Těma svýma. Vidí věci, které jsou ostatním skryty, sluch a náchylnost k ušním problémům je mimořádného rázu, pociťuje zvláštní stavy těla, jako nepřímé odhmotnění a má i jiné vjemy, které jsou špatně popsatelné, ale jeho nitro je intenzivně přejímá. Tady dochází k nadpolovičnímu, vampýřímu prolnutí s původním lidským tonalem. Bytost si odlišnost uvědomuje, ale stále se jí zčásti brání. V té době většinou hledá životního partnera, protože je stále přítomný lidský, nejsilnější pud. Ten umírá v jeho postupně zanikajícím člověku... naposledy. Partner je většinou vybrán instinktem a přáním nebýt sám. Stále přítomná lidskost v něm dovoluje této bytosti prožít i jeden z nejkrásnějších lidských citů, který mnohdy vrcholí splozením potomka. .................................................................................čas jde dál...
čas je zásadní i pro bytosti s odlišnou, archetypální podstatou....čím déle pobývá vampýrská bytost v lidském těle, tím více dochází k asimilaci silnější podstaty, až nastane den....kdy se plně identifikuje se svou přirozeností a dojde k transformaci jedné bytosti.........vampýra.
Bardon měl tyto bytosti velmi rád, skládal jim ve svých dílech obdiv a smál se nevědomým lidem, kteří považovali vampýrské postavy za smyšlená...krvelačná, nenáviděná a peklem stvořená monstra. Naopak , byl to právě on, kdo je popisoval jako podstatně charismatické a všude oblíbené osoby z kterých vyzařuje zvláštní fluidum a jejichž zastřené, neproniknutelné oči dokáží podmanit každého, bez rozdílu pohlaví. Měl dokonce v okruhu svých přátel jednu bytost s vampýrskou podstatou. Byla to žena a Bardon celkem barvitě sdělil, jak byl vždy fascinován, neidentifikovatelným pocitem v její přítomnosti.
Dále tyto bytosti popisuje, jako ne příliš šťastné obyvatelé našich sfér, ale pocit samoty a nesmrtelnosti jejich podstaty je neustále nutí vracet se k nám a vybírat si další a další tělo pro svůj krátký čas, zde. V jednom úseku píše i o faktu, že si některá velmi, ale velmi stará vampýří bytost vybírá stále tu samou, lidskou duši, která je, jak známo nesmrtelná a její následné tělo, opouští stejně s ní, tedy v den tělesné smrti . Ale i v těchto astrálních končinách platí pravidlo - za vše se platí...úplně za vše. Tedy - čím častěji se vampýr inkarnuje a prolíná s lidským nitrem, tím více se stává......zranitelnějším.
I přes Bardonovy sympatie k těmto bytostem, nechci psát jen o jejich kladném bytí. Vše a všichni mají dvě stránky. Mistr Frabato popsal samozřejmě i tu druhou, zápornou. Sám ji tedy za zápornou nepovažaval a já...s určitými rozpaky a něčím....(není důležité pro tento článek)... se nakonec přikláním na mistrovo stranu....Přes všechny pocity....uznávám, že přirozenost některých bytostí..přebíjí i nejsilnější lidský cit.....a ten musí ustoupit.
Mezi negace Bardon zařazuje jejich chladnokrevnou letoru, bojechtivost a upřednostňování pouze živočišné stravy, kde dokáží oddělit a vstřebat potřebný, animální obsah (často ale nutnost spíše k přežití), citová nestabilita nahrazena spíše dočasnou potřebou vlastnit (způsobeno lidským tělem). Tím se dostávám k podstatě vampýrské bytosti a tou je krev. Jak známo lidská krev, zvláště plazma v ní obsažená, je jedinečného a naprosto unikátního složení. To vše podmíněné dráždivou rudou barvou, dělá z lidské krve nesmírně přitažlivý elixír života, nejen pro vampýry, ale i pro celou řadu jiných bytostí v astrální formě života (vždy jednoživlové povahy!). A tady jde Bardon ještě dále a prozrazuje, že člověk, jako čtyřživlová bytost (oheň, voda, země, vzduch) dokáže mentálním , nevědomým způsobem, podstatnou část své krve "přenést" do fluidického oparu a vyživuje s ní defakto psychický štít, kolem svého těla. Je lidskému oku neviditelný. Nikoliv ale vampýřímu pohledu. Bardon dále pokračuje podrobnějším vysvětlením, kde lehce zjistíme, proč vznikl název psychický upír a opodstatnění, proč nemůže vampýr sát krev přímo. Toto vysvětlil logickou odpovědí - "Je vlastníkem lidského těla, a tomu byly ostré špičáky odepřeny....."
Odebírá tedy pro sebe potřebnou krev, transformovanou do mentální, lidské prány, třemi způsoby. 1) Fascinací pohledu a dotykání se lidského těla (paže, šíje, oblast beder nejčastěji). 2) Sexuální extází (kdy člověk vylučuje nejvíce psychické energie.) 3) Navštěvou spící osoby, kde dotyčný nemá vůbec ponětí, jak zvýšeně ve spánku uvolňuje drahocennou fluidickou sílu.....
Prvý způsob je velmi frekventovaný a vampýrovi stačí během dne k načerpání potřebné energie pár okamžiků. Druhý postup není tak častý, protože tyto bytosti jsou známy jako asexuální ikony (způsobeno právě potlačením lidského nejsilnějšího pudu). Třetí podoba je vůbec nejčastější a vampýr považuje noc a spícího člověka jako nejlákavější sousto k ukojení svého hladu.
Vše, co jsem zde doposud popsala se týká pouze jednoho druhu. Říká se jim ti, kteří LOVÍ. Existuje sice ještě jedna sorta vampýrů s názvem ti, co jsou LOVENI, ale těmi se zabývat nechci, ani nebudu. Spadají do ranku velmi nebezpečných entit a Bardon krátce popsal, že jejich inkarnace do našich sfér není osudovou prozřetelností povolena, a to bez vyjímky.
*( Vše jsem popsala svým způsobem a svými slovy. Podstatu sdělení a smysl toho, co chtěl mistr odkázat zasvěceným jsem pochopitelně zachovala a podala výklad objektivně a nezkresleně. Omlouvám se, že jsem nepoužila více přímých vět a úplné citace z díla F. Bardona. Ale za prvé k tomu nemám písemný imprimatur a za druhé kopírovat slova někoho (ač mistra nad mistry) není můj způsob vyjádření se - psaní. )*
___________________________________________________________________________
Téměř pokaždé zakončuji svůj příspěvek hudbou a neudělám vyjímku ani tentokrát. Moje malé zamyšlení patří tvůrci klipu, této temné, hudební lahůdky. Mohlo by se zdát, že se jedná o běžnou scénu k písničce uvedeného hudebního stylu.
# Dívka ve snovém stavu hledá hraběte vampýrů, okouzlena jeho tajemnou, pro ni tolik omamující silou . Nic netušící se setkává i s vampýrovými konkubínami a po poznání spojitosti a zjevení samého hraběte...procitá. Utíká zpět mezi své, tedy lidské bytosti, u kterých hledá v zámku záchranu. Jenomže síla a fascinující moc vampýra ji dostihuje i tam...
Ale při pozornějším pohledu by měl divák zaznamenat, že lidé u kterých dívka hledá ochranu jsou náhle vyobrazeny též, jako vampýří bytosti a jejich chování dívku děsí. Nebyl autorův záměr spíš sdělit divákovi, že dívka se dostala z bláta do louže?.... Že člověk je vlastně krvelačná šelma, a že v jeho zakořeněné podstatě, jakou je touha po penězích, bohatství a moci z něj dělá to, před čím vlastně dívka utíká? Nebylo to malé děvčátko, které se v klipu mihlo rozpomenuté dětství dívky, kdy si uvědomila, že už v tak nevinném věku vnímala lidskou zlobu, nenávist a další negace, které v člověku jsou?
A na samý závěr mě napadá zásadní otázka....Může se člověk, zkažený materiálnem a falešnou morálkou, povyšovat a odsuzovat nádhernou, vampýrskou bytost, beroucí si od člověka pouze to...co potřebuje ke svému přežití? Odpoví si každý sám....já tak učinila už před nějakým časem....