Viděla jsem nejlepší mozky své generace, degenerované šílenstvím,
hystericky hladové po úspěchu.....vlekoucí se za poledne přeplněnými
ulicemi a vztekle shánějící svou denní dávku sebevědomí......
Viděla jsem ty, co procházeli universitami se zářivě studenýma očima,
co měli halucinace o lidských právech a bludy o dokonalém žití směšovali
s obscénními frázemi ve vlastním, tlejícím egu......
Viděla jsem zbídačelé duše ve špinavých hadrech se zapadlýma očima,
co podnapilí seděli a kouřili v děsivé temnotě bytů se studenou vodou a
excelentní mysl jim létala nad vrcholem přepychových paláců velkoměst....
Viděla jsem hipstery s ďábelským tetováním, nažhavených po hvězdném
kontaktu s muzikou v heroinovém obalu, kterou prodává anděl zapomnění
s líbeznou tváří a zkříženými hnáty pod zapáchajícím rubášem beznaděje....
Viděla jsem bezcenné figuríny, které dokázaly mluvit dvaasedmdesát hodin bez
přestávky, vyzvracely veškerý svůj pseudointelekt a neřekly jediné, smyslu-
plné slovo. Figury, které mají celý smysl v zlatém panděru, vycpaným exkrementy
vlastního strachu....
Viděla jsem odhalené zoufalství těch, co zkřehlý zimou v oprýskaných
pokojích pálili peníze v koších na odpadky a naslouchali přes zeď šeptající
hrůzná slova zbožných fanatiků, prolezlých sodomií vlastních, rozpadlých těl...
Viděla jsem překrásné ženy, kopulující se smrdutými starci, kterým s vlastní
rozkoší otíraly nohy svými vlasy, aby po chvíli vysály jejich zlaté karty, sloužící
ke koupi lásky mladých nadsamců steroidových těl a třeskuprázdných mozků....
Viděla jsem vyprahlé zoufalce, co si třikrát bezúspěšně podřezali žíly a s
melancholickou rozkoší otevírali předražené, starožitné obchody, kde s každým
prodaným kusem zbavili svou znuděnou duši, agónie nesmrtelnosti....
Viděla jsem bezvěrce, hledající duši Spinózi, Poea i sv. Bonifáce v zapadlých
závějích kokainového sněhu, kdy v záchvatu křeče a epileptické vize pili drinky
s matkou Terezou a pozvraceli vlastní vesmír, zadupaný pod kopytem Mefista...
Viděla jsem........
neónové záchvěvy slunce i měsíce
beznadějnou prázdnotu v očích dětí
konečný osud vodíkové, hrací skříně
anděly utíkající z pohřební hostiny
lidské serafíny vyučující haitskou lásku
megery co vesele plakaly
starce kteří se smutně smáli
špinavá kina páchnoucí asiatským potem
boty plné krve nevinných dívek
novicky táhnoucí haš z bonga
vegetariány s kanibalistickými sklony
tancující děvku po střepech od whisky
plešaté transsexuály pálící paruky
špatné umělce dýchající hvězdné valium.....
VIDĚLA JSEM LIDI A JEJICH SVĚT....
__________________________________________________________
A pak jsem spatřila to temném světlo
to co krátí dech...a co otevírá oči...
to před čím duše strachy pláče...
před čím srdce marně zpomaluje tep.
Dravčí oči plné hladového lesku...
rty co dávají zvláštní pocit věčnosti...
ruce které objímají tolik bezbožných těl...
nitro, které zůstává bez vášně prázdné...
bolest bojující s jedinečností
spatřila jsem...nádhernou non-person...
Žádný člověk neumí být tolik lidský, jako její ontos.
________________________________________