Sen přicházel tiše v jedinečnosti temné noci...skrytý pod závojem tajemství......
Vstala pomalu z postele....upustila na zem malého medvídka, a jako v tranzu otevřela balkonové dveře.....Ráno bylo náhle jiné...vzduch byl jiný....nebe bylo jiné.....slunce změnilo barvu na temný odstín nepřirozených barev....
Podívala se na své ruce.....ale ty byly průsvitné. Šla pomalu k zrcadlu..a zatajila dech. Žádný odraz...její tvář zmizela z lesklé plochy, anebo tam nikdy nebyla....
Vyběhla ven z domu, potkala známého člověka...chtěla pozdravit..zeptat se ho...ale neviděl ji....Otevírala ústa, ale nevycházel žádný hlas. Náhle to viděla......ten člověk upadl na zem a umíral v podivné agonii....
Běžela dál....viděla známá místa, tváře lidí, které poznávala a slyšela i hlasy......
Stála u dvou smějících se žen, slyšíc jejich hovor o večerním setkání a večírku....a náhle viděla větší shluk lidí bavící se za setmění...a pak zvláštní, neviditelnou vlnu smrti, která vše smétá a bortí. Lidé ve vteřině s nechápavým výrazem ve tváři umírali....někteří udiveně sledovali svá krvavá těla..a pak padali k zemi. Jiní se snažili ještě utíkat, ale jejich osud skončil podobně, i je smrt dostihla v různých pozicích. Ony dvě smějící ženy...ležely v kaluži krve.......
Vstoupila do velikého obchodu plného lidí a rozhlížela se zmateně kolem. Všichni pokojně nakupovali a z éteru k ní doléhal běžný, lidský šum, typický pro taková místa. Ten se ale náhle změnil v podivné kvílení a třeskuté nárazy ...jako když se utrhne lavina kamenů a nekontrolovatelně se řítí ze srázu. Otevřela oči. ......Nákupní místo se změnilo ve smrtící past marně bojujících lidí....Všude ležela mrtvá těla..některá zavalena prolomenou budovou...některá spasována obrovskými regály, a jiná marně bojovala ve smrtelné křeči na útěku ven.....
Pomalu přicházela na známé naměstí..kde znala každý kout. Všude jezdily auta, chodili lidé.....Nebe najednou potemnělo a ozval se podivný zvuk, podobný burácejícímu uragánu za největší bouře. Zmateně se rozhlížela kolem....a pak spatřila nejblíže k ní stojící malou dívenku. Měla v ruce malou panenku a tričko ušmudlané od růžové zmrzliny....Chtěla jí chytit za ruku a utíkat...ale její ruce projely dívčiným tělem bez doteku. Výkřiky bolesti až nelidský řev co slyšela kolem sebe ji přinutil zavřít oči a ruce jí sjely na uši. Když oči otevřela...uviděla zbořené domy....valící se dým...hořící auta i lidi.....spoustu mrtvých těl.......nepopsatelnou hrůzu a děs. Padla na kolena.....kousek od ní ležela malá panenka..rozlomená napůl...
Všude náhle zavládlo děsivé ticho.....Ticho, které drásalo její uši. Stála na velikém kopci a kolem dokola viděla tu zkázu. Nic nepoznávala. Svět byl náhle jiný. Neznámý...cizí..spustošený a bez života.....
"Bože můj", slyšela svůj hlas. "Bůh tady není...", ozvalo se za ní. Pomalu se otočila. Mohutná postava oděná v černou, vlající kleriku s kapucí hluboko staženou do tváře, stála opodál. "Proč?", slyšela se ptát. "A on tu někdy byl?", odvětila jí ta bytost a zachvěla se. Pak zdvihla ruku a ukázala na spoušť do dálky. Znovu se podívala na to utrpení a prázdnotu: "Co se to děje..kde je můj svět? Bytost zdvihla tvář k nebi a pak slyšela podivný hlas uvnitř své hlavy : "Prvý jezdec apokalypsy vyjel na bílém koni...toto je jeho dílo. Další tři jezdci přijíždějí......."
Vzhlédla nad sebe. Nebe mělo všechny odstíny děsivých barev..jen jedna chyběla....modrá. Otočila se a chtěla se zeptat: "A kdo jsi ty?...Kdo sakra jsi??" Bytost už seděla na ohromném sivém hřebci, vzpínajícím se na zadních kopytech. Upadla na zem a zakryla si oči. V hlavě slyšela její slova i splašený tepot svého srdce...."Ten poslední..ten čtvrtý."
Sen skončil k ránu za brzkého rozbřesku. Ležela ze široce rozšířenýma očima..a prudce dýchala....
Pomalu vstala a udělala pár nejistých kroku k balkonu...položila ruku na kliku a oči jí sjely na plyšového medvídka ležícího u postele. Uvnitř se roztřásla...přesto stiskla kliku a otevřela dveře.
Ráno bylo náhle jiné....................................
_________________________________________________________