Nemocný svět.....

"Rara temporum felicatis, ubi sentire, quae velis, et quae setnias, dicere licet."(Tacitus)

/Vzácné jsou šťastné časy, kdy si můžeš myslet, co chceš a říkat, co si myslíš/.

          Změny oproti tomu co bylo a co dnes existuje, můžeme zaregistrovat hned ráno v koupelně při otočení kohoutku. Kvalitní vodu z vodovodu jsme vyměnili za páchnoucí tekutinu chlórem a k pití jsou nám nabízeny odporně, přeslazené břečky v pet láhvích. Rohlíky se zcvrkly na polovinu a po otevření ledničky nastane pocit, že vše, co kdysi mělo svou hodnotu-tradici, je vyměněno za šmejdy v drahém obalu. Jsou sice dobré věci, ale je jich čím dál méně a je třeba pořádně a dlouho hledat...přemýšlet, číst téměř nečitelné návody a obsahy, které nemáme šanci přečíst, pokud jsme si do obchodu nepřibalili lupu.

          Vyjdeme na ulici a máme pocit, že jsme v Taiwanu, Číně, Vietnamu, nebo Ukrajinské dolině "snů". Po chodnících si přes reklamy nevidíme na špičku nosu a mistrně se musíme vyhýbat automobilům, které dneska stojí úplně všude, včetně chodníků, vjezdů, přechodů a na dalších místech, kde bychom dříve nepotkali ani koloběžku.
Přes různá doporučení, zákazy, příkazy a směrovky se dokodrcáme na pracoviště a žasneme dál....Žijeme v pomyslném blahobytu - všichni mají dva i tři mobilní telefony, internet, domácí kino, DVD, PC, notebook a další přenosná, komunikační zařízení, ale když žádáme přímý, reálný hovor, zjistíme, že vyjadřování je u většiny lidí na hranici debility.

          Na pracovišti, v obchodech, bankovních institutech, parkovištích a defakto všech veřejných prostranstvích nás neustále sleduje kamerový systém. Vše je evidováno a zaznamenáno pro naši "bezpečnost". Kamkoli se hneme, každá pošta, zpráva, e-mail, telefonát a platba, někdy i velmi soukromý pohyb je pod organizovaným dohledem. Kdykoliv se dá vybrat z archívu jako zbraň, připravená k okamžitému útoku. Zajímavé je, že i při takovém to "dohledu", dochází k trestným činům, o kterých jsme neměli v minulosti ani potuchy. Drogy, přepady, násilí, vydírání a vraždy se staly běžným, průvodním jevem této "svobodné" doby. Zbavujeme se vlastní identity a stáváme se číslem daňového úřadu a sociální pojišťovny. Dříve platící heslo: "Bez peněz do hospody nelez", se nám rozšířilo na: "Bez peněz k doktorovi a do lékárny nelez". Na tato místa chodíme s plnou peněženkou, nebo kreditní kartou a nakonec zjistíme, že jsem si přinesli sice krásná, barevná balení farmak u kterých reklama slibuje zázračné vyléčení, ale kýžený výsledek se jaksi rozplyne jako suma, kterou jsme pod tlakem reklam a farmaceutických firem vynaložili.

          Vyjdeme opět na ulici a potkáváme lidi......všichni někam strašně pospíchají, ale téměř polovina z nich je bez zaměstnání. Potkáváme nedůtklivé důchodce...matky s kočárky, jejichž děti svírají v ručkách "výživnou a zdravou" svačinu v podobě hranolků od vietnamských pouličních prodejců, uvřískané školáky, kterým se musíme na chodnících vyhnout, jinak si vysloužíme šťavnatou nadávku. Potkáme i tříčlenou rodinu vážící dohromady jako malý tank, co nastupuje do nablýskaného mercedesu, obtěžkanou taškami ze značkových obchodů....Ale vidíme i mnoho zubožených bezdomovců, povalujících se na nárožích, jejichž oči říkají, že se na ulici nenarodili....

          Pokud jdeme na kávu, zjistíme že kouření je zakázáno všude, kde se dříve kouřit mohlo. Navíc jsme okrádani, jako malé děti na písečku. Z každé krabičky nám 2-3 cigarety vytáhnou ještě před prodejem. Pokud bychom si chtěli objednat nějaký drink pro dobrou náladu, riskujeme, že se nám pod jednou skleničkou zatřesou játra nebývalým přísunem chloraminu, nebo jiného dezinfekčního roztoku, kterým jsou dnešní, alkoholické nápoje běžně pančovány.

          Posadíme se do auta, jedeme natankovat předražený benzín a cestou domů se zastavíme v některém z obchodů, kde se neustále shromaždují lidé, kteří bloumají jako zombie mezi regály a pátrají po létakových slevách. Nakoupíme nekvalitní poživatiny, protože hodnotnou stravu ještě mimozemská civilizace neposlala, a vyčerpaní, unavení a bez jakékoli pozitivní myšlenky zamíříme k domovu. Cestou možná potkáme pár známých, kteří nám na chvíli dají pocit podobného smýšlení s námi, ale po pár větách zjistíme, že jsme na omylu. Vyvedou nás z toho zmínkou o báječné dovolené, kterou pořídili na výhodnou půjčku, nablýskaného auta na leasing a chystaného zakoupení vilky na hypotéku.....
Vyčerpaní a unavení dojedeme domů, vybereme přecpanou schránku reklamními letáky a zapadneme do soukromí domova. Pokud jej chceme zachovat, neměli bychom pouštět televizi. Jestliže tak ze zvědavosti uděláme, dozvíme se kde, proč, nač a komu chybí peníze a kdo je zázrakem přesunul na své neproniknutelné konto, kolik lidí bylo zabito nejen svou vlastní vinou, následky depresí a sebevražd jako důsledek procesu třídění, nebo jak úžasně zmodernizovaná je modrá planeta a budoucnost nastíněna v absolutně nepodložených superlativách...Také můžeme sledovat stupidní TV stanice, kde seriály bez konce nahrazují kulturní vyžití pro nevědomé..a možná i nevidomé, a pro druhou polovinu bezmozků je tu zábavná Superstar, kde nás komentující pošle směle do pr...e za bouřlivého potlesku učinkujících. Skutečně hluboký, kulturní zážitek....pro duševně zmrzačené občany...proložený samozřejmě notnou dávkou nezbytných reklam.

          Co se to proboha stalo? Je už dost svobody tohoto typu, která s opravdovou svobodou nemá nic společného. Svobody, kterou si nelze užít, protože je více proti nám, než pro nás. Je tak okleštěna zákony a zároveň otevřena nepravosti, zločinu a podvodům, kdy její existence je doslova jako aura....kdesi je, ale nevidíme ji.
ONEMOCNĚL SVĚT A LIDÉ ONEMOCNĚLI S NÍM.......

Snad jediná věc je absolutně svobodná, není ničím kontrolována a nepodléhá nikomu jinému kromě nás samých, je ryze naše soukromé vlastnictví, které nelze ukrást, zpochybnit, nebo jiným způsobem zdiskreditovat. Je to náš SEN plynoucí z touhy opravdového přání.
Nikdy jsem nepochybovala o síle snu a nebývalé moci podvědomí.....Proto miluji noc, pomalé spontánní zavírání víček a propad do říše pravosti svého já.....