Probudil ji nejasný a zmatečný pocit. Otevřela oči a pomalu se posadila. Celou místnost ozařovaly jen plameny z krbu... všude bylo nezvyklé ticho. Vybalila se z deky, položila ji vedle polštářku, který měla pod hlavou...a který tu předtím také nebyl. Mysl jí okamžitě nabídla vzpomínku na poloboha Gia a krásné houslové melodie, jako poslední vjem před tím, než upadla, do pro ni nezvyklého limbu. Rychle vstala a vyklouzla z místnosti.
Seděl na terase, kouřil doutník, pil koňak a četl její poslední složku. Opřela se o dřevěný podstavec a promnula si oči : "Proboha, jak dlouho jsem spala...proč si mě nevzbudil?" Podíval se na ní a usmál se: "Bohužel jen hodinu a půl. To byla součást toho příběhu, potřebovala jsi to. Mimochodem tobě předat energii a donutit vypnout špačkovnu je kurev..y složitá věc".
Nalila si kafe z konvice a pak se se šálkem rozhlédla po nádherném, tichém okolí. Nebe pomalu pohasínalo a ozývaly se zvuky ptáků, kteří se loučili s dalším jarním dnem a vítali nastupující soumrak. "Nikdy nespím ve dne..je to pro mě nepřirozený". Uchechtl se : "Ale takhle vytažená z postele vypadáš nádherně přirozeně..řekl bych." Automaticky si protřela tvář a snažila si trochu upravit rozcuchané vlasy. Pobaveně ji sledoval. "Ale ne, co to děláš..myslel jsem to vážně. Každá jiná ženská by hned běžela do koupelky a načesávala se a malovala a <jánevímcovšechno>. Líbí se mi..že seš jiná. Právě to, že jsi úplně jiná." Mírně zívla, kývla a usedla k němu. Rozhodla se pro neškodný sarkasmus. "Nepleť se..jsem jako každá jiná..taky bych běžela do koupelny, ale jsem z toho denního spaní dezorientovaná..a potom, nemám důvod se někomu líbit a čančat se..páč seš tu jenom ty". Zabralo to. Upřímně se rozesmál. Nevinně na něj kulila oči, pila kávu a úsměv schovala právě do hrnku. Pak se zeptala : "Jak dopadl ten příběh? Zaspala jsem to... "To není teď podstatný...chtěl jsem ti říct něco jinýho. Je to dost důležitý. Zvedla zvědavě oči od kávy. Zvážněla mu tvář :"Máš totálně rozhozený energetický okruhy a jeden z nich ti nefunguje už skoro vůbec." Podívala se do hrnku..zaujal jí tam malý ostrůvek nerozpuštěného cukru. Pokračoval : "Mám na mysli kořenovou čakru, tedy tu nejspodnější, a ta další sakrální u tebe nabírá taky žalostné obrátky." Usmála se..."Aha..to jsou ty prvé základní, ne? Ale ty nejsou zdaleka nejdůležitější, že? Horší by byly ty o patro a patro výš, ty co mají vliv na intelekt a ducha, ne? Oprav mě, jestli se mýlím, ale tak nějak se to všeobecně traduje."
Zvedl obočí a zapíchl do ní ostrý pohled. "Ano? On není základní okruh zdaleka nejdůležitější? Chceš pohlavek teď, nebo až za chvíli? Zrovna tobě mám vykládat o základních lidských pudech, které k člověku patří? Do prd..e nes.r mě! Přestaň mě provokovat nebo ti jí vážně lísknu, že se pose..š! Položila hrnek a snažila se o vážnou tvář.
"Nerozčiluj se Džouzi...vždyť já vím jak jsou důležité...ale nemůžu za to, že u mě fungují krapet jinak. Každý jsme přeci jiný viď. Někdo je založený materiálně, někdo duchovně a jiný člověk má položenou formu bytí úplně mimo okruh běžných potřeb....." Nenechal ji domluvit : "A dost!" Bouchl do stolu. "Nech si laskavě ty naučený inteligentní kecy pro lidi, kteří tě choděj poslouchat! Ty máš problém a já ti to jako přítel říkám, rozumíš mi?"
Poposedla na židli, promnula si čelo a zvážněla. "Ano samo, že ti rozumím....ale uvědom si, že je to můj problém..můj energetický okruh...a asi i moje vnitřní volba. Zaklonil se vzad, prudce vydechl a pak do ní zapíchl oči jako led. Vydržela ten pohled a mluvila dál : "Podívej, já uvažuji jinak než ty..já nesleduju nějaká kolečka, která se mi točí víc, či míň....nejsem duchovně orientována a nevěnuji se věcem jako ty. Přemýšlím hlavou, zapojuju myšlení a pro všechno se snažím najít vysvětlení.....A věř, nebo ne, skoro vždy ho nacházím..a nepotřebuji k tomu žádné hinduistické praktiky a pavědy. Jsem obyčejný člověk, co žije! Nebo se o to alespoň snažím!" "Ne, ty přežíváš, a to je rozdíl", řekl pevně a bylo vidět, že je jedním z nejsilnějších lidí na boj zblízka. Na obou stranách se vytratily bouřlivé emoce a teď hovor i slova přešly do chladných úvah a boj o holou pravdu gradoval čím dál víc. Troufla si na to, i proto, že se cítila nebývale silná, paradoxně právě díky jeho nedávno předané energii.
Zapálil si další doutník a ukázal na ní prstem :" Ztrácíš základní cítění, uložený právě v téměř nefunkčním okruhu tvýho těla. Nejvíce je u tebe mylně posunutý princip reality. Tvoje myšlení, napojené na abstraktní formy a duševní neprobádané charaktery člověka jsou neuvěřitelné, to ano, uznávám. Zatímco jsi spala, četl jsem tvou soukromou práci. Tuhle." Vzal svazek listů a razatně s nimi praštil o stůl přímo před ni. "Nepoznané aspekty pravé vůle - disperze myšlení v případě záměny reality a světa, který vnímáme nonverbálním způsobem. V životě jsem nic podobného nečetl. Je to par excellence práce. Jsi profesionál, gratuluju. Ale tady to taky končí. Vše to TOP u tebe, je na úkor obyčejných věcí..lidských úkonů a tedy i základních potřeb. Ty už používáš tělo jenom na to, aby neslo hlavu a v ní ty tvoje famózní myšlenky. Jako hlemýžď, co nese ulitu, občas ji shodí a plazí se klidně dál bez ní. Jenže ty nejsi šnek ku.va...jsi člověk! Ty bez těla nepřežiješ! Chtěla něco říci, ale zarazil jí dalšími slovy : "Na ten špatně fungující princip reality úzce navazuje pud sebezáchovy, to jistě víš. A taky víš, čeho je schopen člověk, když hodnoty spadnou na nulu. Opět chtěla reagovat, ale nenechal ji. Slovně do ní bušil s nebývalou razancí a používal tak silná slova, že chvílemi pociťovala silně zvýšený srdeční tep a nevoli k jeho přímé neomalenosti. Když vyslovil spojení : "Oslabený mateřský pud", vzala mu nekompromisně slovo.
"To stačí. Dost, prosím. Chápu, že děláš všechno pro to, abys mě vyburcoval, donutil k zamyšlení....Ale nedotýkej se nejcitlivějších míst. Ne, proto, že bych se rozsypala, jsem zvyklá.... Ale jsou záležitosti pro mě posvátné. Dodržuj to prosím, za jakékoli situace. Pak se opřela o stůl, natáhla se a položila ruce na jeho.
"Pojď sem Džouzi", řekla hlasem, v kterém už nebyla ani památka po chladu z minulých vět. Nebyl to záměr. Teď to bylo opravdové, co šlo z její hloubky. Předklonil se ale vážnost z jeho obličeje nezmizela. "Znáš mě už dost dlouho....abys věděl, jak žiju. Víš dobře kdo jsem a kdykoli potřebuješ čteš ve mně i mých pocitech. Nakonec vkládám je do překladů a úvah, které pro tebe píšu. Jsi jediný člověk v realitě, kterému dovolím v sobě občas číst. A i když jsem tě zezačátku brala jako podivína a dokonce se tě bála, našla jsem cestu, jak ti rozumět. Ba co víc, získal si hodně mých sympatií. Vážím si tě jako člověka a i odborníka na věci, kterým sice často nerozumím, ale cítím, že ty ano, a že se jedná o vážné věci, které jsou hlavně o životě a o člověku. Nikdy jsem nezlehčovala tvou práci a úvahy..naopak, jsem schopna je vysvětlit mnoha způsoby. Ale oba víme, že jen jeden z těch důvodů je ten pravý. Já ho nahlas vyslovovat nebudu. A víš proč? Protože to je nejhlubší soukromí v tobě. A zrovna tak je to se mnou. I já ho mám. A ty jsi zaklepal na dveře a pootevřel je. Džouzi...Nedělej to. Už nikdy to prosím nedělej. Nikomu tohle nedovolím. Ani tobě ne. I když jsi můj přítel...a víš dobře, že tohle slovo pro mě moc, moc znamená. Neplýtvám s ním. "Rozumíš mi trochu?..Pokus se o to, prosím...", pohladila mu ruce a pak se chtěla dotknout jeho tváře. Zadržel ji a tváří uhnul. Ruku jí pak položil na stůl. Sedl si zpět a opřel se do záklonu. Z jeho výrazu nevyčetla nic... Úplně uzavřené emoce, znala ten výraz, míval ho vyjímečně. Pak tiše řekl : "Myslím, že klifotická mrcha ADA, by se od tebe mohla ještě učit". Odklonila se také a opřela vzadu o židli. "Neberu to od tebe jako urážku, ale ani jako poctu, to jistě víš. Ale pokud jsi má slova pochopil tak, jak si je právě prezentoval a zařadil...nemělo vůbec cenu ti něco říkat". Nalil si trochu pití do baňaté sklenice a naráz ho vypil. Pak řekl : "Celou dobu přemýšlím, kde je zádrhel, a v čem to kur.a je, že s tebou vždycky skončím v nějakém rozporu a pokaždý mi oponuješ i když víš, že mám pravdu". Krátce se usmála a pak řekla : " Ty to nevíš? Moc ti to nevěřím. Ten důvod je přeci jednoduchý. Ty jsi člověk, který argumenty přijímá jen za předpokladu, že dotyčný oponent si je nejen perfektně obhájí, ale přidá ještě něco navíc, co s tebou zatřese a co tě zaujme. A to bývá vzácné, protože ty se považuješ za neprůstřelného protivníka. Máš stále svoji pravdu a někdy sjíždíš k dogmatičnosti. Je to jistá forma samolibosti a rozšíření ega o dva levely výš. Sledovala, že se v jeho obličeji mihl stín údivu a měla z něho skrytou radost. Nedala mu ale prostor k reakci a pokračovala tichým, důrazným hlasem dál : " A především jsi velmi, velmi dominantní muž, který zvyšuje své úsilí, kdykoliv cítí, že je nablízku též dominantní osoba. Podvědomě s ní soupeříš a snaží se získat převahu. Jsi dost sebestředný a někdy nesnesitelný šovinista. To vše nemění nic na tom, že jsem k tobě našla cestu a mám tě svým způsobem ráda. I proto, že máš spoustu kladů a občas je mi s tebou vážně dobře. To je vše....Džouzi..příteli."
Vstala a začala si balit notebook a složky ze stolu. "Pomalu pojedu...vyprovodíš mě?"
Chvíli koukal, jakoby nevěřil, co právě slyšel, pak se nadechl...a prudce vydechl. Ještě okamžik zíral a bylo vidět, že se špatně hledá.Nakonec se zvedl a důrazně řekl :" Počkej, pro něco dojdu". Když se vrátil, položila popsané archy ve fólii na stůl a řekla : "Pokud se ti ty aspekty pravé vůle líbily, nech si je. Byla to jen má momentální úvaha...chvilkové zamyšlení. Použij ji, pokud potřebuješ." Kývl.
U auta ji podal krabici. "Tohle si vezmi. Teď to neotevírej. Čas ti ukáže sám, kdy přijde vhodná chvíle. Chtěl jsem ti to dát už dávno...ale myslím, že dnešek je příhodný den. Opatruj to dobře.....jsem si jistý, že to budeš potřebovat." Kývla a položila krabici na zadní sedačku.
"Kdy přijede Alex? Pozdravuj ji ode mne a tohle jí dej", řekla ještě a z kabelky vyndala cédečko.
Kývl : "Dal jsem jí kartu s neomezeným výběrem...takže nejspíš až zítra, spíš pozítří". Usmála se. Pak se na něj podívala a zeptala se :" Máš tu nějaké jídlo..jako něco uvařeno?"
"Mám tam naložený maso na gril, kdybys počkala..za hodinu je tu Karika a mohli jsme se všichni napucnout".
Zvedla oči k nebi a pak rychle řekla : "O důvod víc rychle zmizet....Neříkej mu, že jsem tu byla, ano?"
Začal se smát. "Nemusím říkat nic, okamžitě to pozná. Stačí mu chvilka po příjezdu..rozhlídne se zavětří..a je doma."
"Karikatura krátkosrstého ohaře..nejspíš Výmarského", krátce řekla, otevřela dveře a odložila si kabelku na sedačku. Pak k němu přistoupila. "Ten zbytek překladů ti pošlu do Mannu, nebudeš tu teď nějaký čas, viď?" Kývl. "Jo..odlétám příští týden a pak to bude jeden velký kolotoč..nedostanu se sem dost dlouho."
Zadívala se na něj a pak tiše řekla: "Chtěla jsem ti poděkovat za tu energii..cítím se opravdu skvěle. Jen pokýval hlavou a řekl: "Maličkost..kdykoliv".
Podala mu ruku :"A taky za to lízátko....někdy mě hodně překvapíš. Sama jsem nevěděla, jak mě párkorunová věc může dostat". Stiskl nabízenou pravici a zadíval se na ni. To, co v jeho očích v té chvíli přečetla, jí překvapilo i přesto, že o tom delší dobu věděla.
"Jak vlastně dopadl ten příběh Ada a Gio", zeptala se když nastartovala auto.
"Zabila ho...opatruj se", řekl jen a odcházel zpět k domu už bez ohlédnutí.