Oni žijí...nebo spíše přežívají, mezi lidmi...V ústraní, nikým
nepoznáni. Obklopeni davy..a přesto stále sami....Poznají se jen
navzájem. Na míle daleko se poznají..kdekoliv...kdykoliv....
__________________________________________
V pradávných časech, kdy se teprve usazoval vesmírný prach, bývala docela malou, nevýraznou bytůstkou v horních částech edenu, který prozřetelnost stvořila jako prvý. Nelišila se od ostatních bytostí, dokud nenahlédla zakázanými dveřmi do jiných dimenzí a světů. Fascinovaly ji. Přitahovaly.
Jednou se rozhodla a těmi dveřmi prošla. Zabouchly se za ní nenávratně z vnější strany a přirazily jí jedno křídlo. Naposledy se ohlédla a zaslechla ten hlas : "Sama ses rozhodla...tak leť..leť si tam, kde bolest střídá zoufalství. Z andělské podstaty ti zůstane jen jediná věc.....sama se rozhodni jestli si ji ponecháš, nebo se jí vzdáš. A pamatuj..už nejsi nesmrtelná..sem se už nikdy nevrátíš"....
Trhla tělem, zanechala bělostnou peruť ve veřejích a skočila.......
Kolik životů prožila v tom chaosu, lidské bídě a utrpení nevěděla. Bylo jich už tolik, že pomalu zapomínala na svou pravou podstatu. Zůstala jí naděje a jedno křídlo...Nadšení se pomalu změnilo v samotu a nekonečný boj. Jen prozřetelnost jí milosrdně zastírala pravé vědomí.....ale nikdy jí její útěk neodpustila.
Věděla..věděla, že přijde ten den..kdy ztratí to poslední co jí zůstalo. Druhé křídlo a dar, který se neopakuje. Ani u andělů ne....
Přivítala ho s úsměvem ve tváři a slzami na polštáři. Odevzdala mu všechno, co ji už stejně dlouho nepatřilo......
Anděl se může stát člověkem...ale člověk andělem nikdy.....