HE....

14. červen 2012 | 15.38 |
blog › 
HE....

                                   yyy

Oni žijí...nebo spíše přežívají, mezi lidmi...V ústraní, nikým

nepoznáni. Obklopeni davy..a přesto stále sami....Poznají se jen

navzájem. Na míle daleko se poznají.. kdekoliv..kdykoliv...
___________________________________________

Ze zrcadel osudu dívá se svýma očima...z prostor a času, kde vše končí i začíná. Je stále za tebou, proto ho nevidíš....chodí jak šelma, tak že ho neslyšíš. Bydlí v tvém stínu, když zář tě obleče..je stále s tebou..utíkej člověče!

Žije ve svém světě, pro jiné neviditelném lese Mytag,  mimo svět kam prozřetelnost posílá tvory za trest i k očištění, kde slovo "pravda a svoboda" pozbylo absolutně významu a mrtvoly, které se tady potácí hrdě vykřikují "Jsem člověk, kdo je víc". Ta bezvýznamná, tristní odbočka ve vesmíru má název Země.....

Jeho jméno? Není důležité.....nikdo ho nezná..možná ho zapomněl i on sám za ta dlouhá staletí. Záleží na tom? Jeho jméno? ....Jeho jméno? Ano vzpomínám si... Je milováno i proklínáno....je hýčkáno i nenáviděno...je vyslovováno s posvátnou úctou i tichou bázní. Živí se lidskou pýchou, nevědomostí a bezbrannou naivitou, která koluje a tepe v lidských žilách.

Jeho prastarý, aristokratický původ nezapře mimořádně vzpřímené tělo a chůze, která evokuje šelmu na lovu a přitom je v rozporu s ležérním, obnošeným oblečením v kterém rozedrané díry nevytvořilo stáří, ale propálil jej vnitřní nepokojný oheň. Ne, to není image...to je jeho nutnost..nezbytná součást.

Pokud nechcete ztratit část svého klidu a rozumného pohledu na svět..nedívejte se mu do očí. Nikdy se mu nedívejte zpříma do očí. Stejně jeho barvu nerozpoznáte...mění se..od odstínu magické Thunbergie, která na této zemi neroste a nikdy ani nebude... po temný malachit, který vás sežehne při jeho krvežíznivém rauši. Nakonec......když nebude chtít..neuvidíte ho vůbec. Projdete kolem něj, jako kolem neviditelného mlžného oparu. Pokud to dovolí a všimne si vás....váš život nabere jiný směr. Neptejte se jaký.....nevědomost je blažená. Pro vás ano. A když se vád dotkne? Víc dotkne? Ty zvláštní chladné ruce poví vaší kůži o čem vlastně ten život je...a jak chutná vášeň i bolest. Že byste to chtěli zažít? Jak bláhové.....Jeho dotek, je cejchem, který nikdy nesmažete. Vezme si od vás to nejcennější, to neviditelné, nesmrtelné ve vás ..v co tolik doufáte, že máte..,,,,, "hey",máte to vůbec? .....A chraň vás sám Akasha přibere-li i vaše srdce.

Často vzhlíží za obzor...jakoby čekal na svůj poslední západ slunce. Ale ten poslední..je pro něj vždy zároveň prvním.....Je už unavený bojem mezi tím, kdo je, a tím, kým by ve skutečnosti měl být. Silnější v něm vždy vyhrává...This immortal...

Můžete ho milovat, nebo nenávidět. Zapomeňte, že existuje nějaká emoce mezi tím....Vyberte si.....

Zpět na hlavní stranu blogu